Můj příběh

Měla jsem dokonalou svatbu, ale přípravy byly stres. Dnes jsem specialistka na koordinaci svateb. Ukážu vám, jak mít svatbu snů a přípravy si užít tak, že i na ně budete vzpomínat roky.

Kdo jsem ...

Jsem velká milovnice radostných okamžiků.

Žena, která je vdaná za toho nejlepšího muže na světě, který je její oporou, ať se děje, co se děje. Matka dvou andílků, kteří se rozhodli odejít, dřív než se narodí, ale to je zase jiný příběh.

Jsem šťastná, když vidím lásku mezi dvěma lidmi, něhu a oddanost tomu druhému. Ten pohled na novomanžele, kteří mají úsměv od ucha k uchu, trochu pomuchlaný obličej od náročného předchozího velkého dne a úlevu v očích, že se to všechno zvládlo podle jejich představ, ten je k nezaplacení.

Když se loučíme a oni mi po několikáté děkují, že to byla jejich nejkrásnější svatba, že se spolu málem sázeli, kolik věcí se pokazí a kolik trapasů proběhne a přitom to šlo všechno krásně hladce, hřeje mě to u srdíčka.

Pro ten pocit spokojenosti v jejich očích to dělám.

Dnes přesně vím, co je potřeba řešit hned, na které věci je čas, a kterými se naopak nezabývat vůbec. Umím se vžít do pocitů snoubenců, když mi trochu rozpačitě vysvětlují jejich představy dokonalé svatby. Jsem klidná a neskutečně se na to všechno těším. Je to další výzva.

Ale nemyslete si, klidná jsem nebyla vždycky.

Když jsem jako malá snila o princi na bílém koni a pohádkové svatbě na zámku, ani ve snu by mě nenapadlo, kolik věcí a drobností se za tím skrývá.

Už od pubertálních let mě bavilo organizovat narozeniny, oslavy a různá setkání. Vždy jsem si uměla představit, jak by to mělo vypadat, aby to bylo co nejvydařenější, ale dělala jsem to ”jen” pro kamarády, neformálně a měla lidi kolem sebe, kteří mi pomohli, když bylo třeba. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla pomáhat nebo radit někomu jinému, co a jak zorganizovat.

A najednou přišel zlom, na Vánoce roku 2015, velké překvapení. Žádost o ruku. No, musím přiznat, bylo to i o nervy . To, že spolu chceme být, jsme věděli a já čekala, kdy to přijde. V každé nezvyklé události jsem viděla pokleknutí a prsten. Byla jsem trochu blázen, to přiznávám, ale která z nás to tak nemá, co holky?

Pak přišly Vánoce a já si nebyla jistá, jestli je to jeho styl žádat u vánočního stromu, takže jsem nic zvláštního nečekala. Jenže jsem viděla pod stromečkem malou krabičku a začalo to. Chvění, nervozita, velké očekávání. Krabičku jsem otevřela a jako by na mě někdo vylil kýbl studené vody. Byl tam řetízek. Se slovy díků jsem to odešla rozdýchat do koupelny. Po deseti minutách jsem se vrátila a bylo to, svíčky, pokleknutí a prsten. Krásná slova a spousty lásky.

Druhý den šel snoubenec, teď už manžel, do práce a já se vrhla do hledání informací. Skoro celý den jsem brouzdala po internetu a snažila se zapamatovat si co všechno je potřeba k takové svatbě. Večer, když jsme byli konečně spolu, jsem se skoro zhroutila. Panika, kolik věcí musíme stihnout, skoro všude bylo napsáno, že pokud chceme svatbu ještě letos, ihned musíme najít místo a zaplatit zálohu.

Když jsem ze sebe vysypala všechny informace, co jsem různě vyčetla, vypadal, jako že jsem upadla na hlavu. To nemůžeme zvládnout, vždyť kde jsem hledala informace, píšou seznamy svatebních příprav jen v bodech. Nikde není rozepsáno, jak to udělat.

  • Jaký rozpočet je reálný, kolik už je opravdu moc za pronájem svatebního místa, půjčení šatů?
  • Kolik asi tak jeden svatebčan sní a vypije?
  • Kdo přiveze dort, aby přežil cestu?
  • Jak to udělat, když se vám nechce zvát na svatbu celou rodinu, ale není to košér jim pozvánku neposlat.
  • Platit všechno, nebo jen pití a jídlo? I tvrdý alkohol, to se asi prodraží, ne?
  • A co ubytování, platit všem, nebo jen rodině?
  • Chci kapelu nebo DJ? Kolik asi tak stojí dobrá kapela?

 

Tolik otázek a žádné odpovědi, jen různé náznaky v rádoby speciálních časopisech a hezky se tvářících webových stránkách o dokonalé svatbě.

 

A v tom to přišlo.

Kamarádka v tu chvíli dávala na facebook, že se zabývá koordinací svateb a tak jsem ji oslovila. Byla úžasná, ve všem nám pomohla. Díky ní jsme si ten náš velký den mohli naplno užít. A já si díky ní uvědomila, že je to velmi potřebná práce.

Když jsem byla na svatbě jako host, kde si všechno zařizovali snoubenci sami svépomocí, bylo to hodně znát. Večer před svatbou nevěsta s ženichem objížděli cukrárnu, aby vyzvedli dort. Jeli pro kytky do krámu, které nevěsta ještě v noci dávala do skleniček na výzdobu a pletla si věneček do vlasů. Psali cedulky na svatební tabuli dlouho do noci.

Žádná klidná večeře, povídání s rodinou a pak brzy na kutě. V den svatby nikdo nevěděl, co a kdy bude, ženich pořád hlídal čas, aby se všechno stihlo. Nevěsta chtěla, aby bylo vše dokonalé a jak to u nás žen bývá, myslela, že všechno dělá ona nejlépe. Ubytovávala hosty, věšela výzdobu, starala se, aby hosté měli co pít a jíst a večer. Kdybyste jí viděli chudinku, byla vyčerpaná. V osm večer zívala a byla zralá na to si jít lehnout.

Taková škoda, vždyť je to její velký den.

Při pohledu na ni mi to došlo.

Chci se věnovat tomu, co mě baví, k čemu mám vztah. Chtěla bych ukázat lidem, že i přípravy si mohou užít a vzpomínat na ně roky. A tak jsem absolvovala kurzy pro koordinátory svateb, četla noviny a trendy, chodila jsem na svatební veletrhy. A jednoho dne jsem začala předávat informace, rady a hlavně přebírat tu tíhu a stres z příprav.

Proto bych vám chtěla představit svůj eBook, kde najdete tipy a rady, jak si to celé užít, od pokleknutí, přes vyslovení slibů ANO, až po parádní mejdan. A pokud budete chtít, budu u toho a o všechno se postarám.

Vzpomínky vám nikdo nevezme. A upřímně, kolikrát to člověk zažije? Vždyť se vdává maximálně tak dvakrát, třikrát za život.

Těším se na vás a vaši vysněnou svatbu.

                                                                Hanča